Poznávání - nalezeno 44 památek

Postavena v letech 1715-17. Letopočet 1711 vytesaný nad vchodem kaple udává rok, kdy obec slavnostně slíbili uctívat svatoisidorký kult a světce přijala za patrona města. V důsledku reforem císaře Josefa II. Kaple roku 1783 zrušena a opětovně vysvěcena jako hřbitovní, když byl okolo ní roku 1830 založen nový městský hřbitov. Pro nedostatek hrobových míst založen roku 1912 za městem nový hřbitov a u kaple sv. Isidora zřízen park.

Vybudována v sousedství cesty u studánky roku 1856 manželi Kurzveilovými z Nového Strašecí. Pramenitá voda byla svedena pod základy stavby a uvnitř uprostřed podlahy vyzděna malá studánka. Voda ve studánce měla léčivou moc, především při hojení očních neduhů. Vážně poškozenou kapli opravili počátkem 90. let dvacátého století dobrovolní ochránci přírody pod vedením pana Františka Červenky.

Architektonickým řešením a svými rozměry spíš připomíná menší kostel. Ve starší literatuře, např. v soupisu památek Bohumila Matějky z roku 1897, je také jako kostel popisována. Novější prameny se však už výhradně drží označení kaple. Je to barokní jednolodní obdélná stavba s polokruhovým presbytářem. Západní průčelí kaple se středním rizalitem je členěno lizénovými rámci, obdélníkovým portálem a oknem. Vrcholí hranolovou věží s cibulovou bání.Loď i presbytář jsou kryty rovným stropem, podvěží je sklenuto plackou. Kruchta je dřevěná. Zařízení interiéru je chudé. Nejcennější je rokokový hlavní oltář s obrazem sv. Prokopa a výjevy ze svatoprokopské legendy. Obraz je orámován bohatě řezaným rámem. Za zmínku stojí i obraz českých světců z 18. století. Kaple je kryta taškami, báň věže je pobita plechem.

Zděná omítaná budova obdélníkového půdorysu byla postavena na počest 40. výročí panování císaře Františka Josefa I. Kaple je kryta sedlovou střechou s taškami. Boční stěny stavby jsou prosvětleny jedním oknem nahoře půlkruhově ukončeným. Nad presbytářem je přistavěna čtyřboká vížka s kamenným křížem, v níž je zavěšen jeden zvonec.

Postavena roku 1851 nad sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1710.