Poznávání - nalezeno 9 památek

Zbytky valů a prohlubně kolem vyvýšeného prostoru na ostrohu nad branovským Luhem jako pozůstatky hradiště z doby laténské. Podle pověsti tady stával hrad obrů a ve sklepeních jsou ukryty poklady.

Pozůstatky kruhového tvrziště, které je v pramenech zmiňováno pod jménem hluboký. Další bližší informace viz publikace Po stopách zaniklých sídel od Kateřiny Blažkové, Jany Lomecké a Zdeňka Neustupného. O tvrzišti píše i Wenzel Rott v knize Der politische Bezirk Podersam. Mimo jiné zmiňuje – stopy po zdech dávají tušit, že tu kdysi stála tvrz, také zbytky zdí na o něco západněji vzdáleném místě v rybníčkách ukazují na to, že se tu kdysi nacházelo nějaké větší osídlení. Říká se zde Wollhübel, což zřejmě v dialektu znamená Wallhügel, tedy Valový vrch.

Publikace Historické památky rakovnicka uvádí, že "archeologický průzkum potvrdil, že tvrz stávala v jihovýchodním cípu dnešní návsi vedle malého rybníčka. Dosud je po ní zachováno nevýrazné tvrziště, terénními úpravami značně narušené." dále s odvoláním na "některé autory regionální literatury" uvádí, že ještě na počátku 20. Století zde byl viditelný pahrbek červené hlíny s částí kruhového valu a příkopem a na tvrzišti samém patrny základy čtyřhranné kamenné stavby. "Dnes je část svahu, na němž se tvrziště rozprostíralo, stržena a je tu vybudováno parkoviště sloužící sousední restauraci." Rott (1902) zmiňuje v popisu Podbořánek "uměle vytvořenou vyvýšeninu obklopenou valem", zvanou "Wahlhübel" a označuje ji za "pomník pohanských dob." Katalog k výstavě středověkých nemovitých archeologických památek rakovnicka (Muzeum T.G.M. Rakovník, 2008) tvrziště v Podbořánkách neuvádí.

Lokalita označována také jako "Stará ves" nebo "Bořice". Publikace Heimatkreis Podersam - Jechnitz in Bildern uvádí s odvoláním na publikaci "Popis a mapy zaniklých sídel v Čechách" následující: "Bor, Borek, ves u Podbořánek. V roce 1192 příslušná k Plasům. Už na začátku 14. století byl Bor opuštěn a přenechán Petrovi, rychtáři (Richter) z Kralovic, aby ves znovu osídlil. Za husitských válek, roku 1467, ves znozu zpustošena, v roce 1595 tu byl jen les. Německé pojmenování osady zní Boritz. Na začátku 20. století zde byly nalezeny části zbraní, švédské podkovy a dokonce džbán se stříbrnými mincemi z časů třicetileté války." Podle pověsti zničil vesnici čert ze vzteku, že nezískal rychtářovu duši.

Zbytky středověkého hrádku vladyků z Oráčova, oválné dispozice na hřebenu skalního ostrohu, který je z jihu obtékán potokem Leštinou a na severu ohraničen Rakovnickou kotlinou. Oválná dispozice hradiště je rozdělena na dvě části 2 až 3 metry širokým suchým příkopem. Východní část přístupná z lesa po prudkém svahu je obklopena zbytkem valu, nyní asi 1 metr vysokým. Na tomto dlouhém táhlém přístupovém svahu (200 - 250 m) je na rozdíl od ostatního lesa bohatý výskyt kamene. Tento fakt vede k domněnce, že zde mohlo být předhradí opevněné palisádou na kamenných základech, vybudované k ochraně jediné cesty k hrádku. Směrem ke středu dispozice je asi 1 až 2 metry hluboký vnitřní příkop. Vyvýšená plošina má průměr 25 až 35 metrů a je zarostlá trním, keři a místy i stromy. Nejsou zde žádné zbytky po stavbě. Ze severu je plošina chráněna prudkým svahem Rakovnické kotliny. Západní část převyšuje část východní. Lze usuzovat, že právě v těchto místech stávaly hlavní obytné budovy. Místo má strategicky výhodnou polohu. Na jihozápadní straně je prudký 50 až 70 m hluboký sráz spadající k potoku Leština. Na severu je sráz klesající do Rakovnické kotliny. Na východní straně je 10 až 15 metrů vysoký násep ústící do zmíněného suchého příkopu, který odděluje východní a západní část hradiště. Plošina má průměr 16 až 18 metrů. Ani v těchto místech nejsou žádné zjevné stopy po stavbách.