Poznávání - nalezeno 55 památek

V roce 1562 připomínají se v Senomatech dva kostely. V roce 1613 se objevuje zmínka, že kostel sv. Štěpána dali na svůj náklad postavit Čeští bratři. V roce 1620 kostel spálen při pochodu vojska, poté znovu vystavěn (1740-1747), v roce 1804 opraven (střešní krytina, zdivo), v roce 1884 opraven zchátralý kostel nákladem obce. Při opravě zvýšena věž o 1,6 metru, kostel dostává novou střechu. V roce 1896 umístěny na věž hodiny. V roce 1899 proražen do kostela nový vchod (za oltářem). V kostele umístěna pamětní deska od místního rodáka, sochaře Celdy Kloučka, věnovaná jeho rodičům. Od roku 2010 kostel v majetku městyse.

Původ kostela není jasný, jeho zakladateli byl zřejmě řád německých rytířů v první polovině 13. století (Senomaty drželi od roku 1233). Publikace Umělecké památky Čech klade vznik kostela do období kolem roku 1300. V roce 1327 zmíněn jako farní. Za husitských válek opuštěn, pak nějaký čas utrakvistický. V roce 1832 snížena střecha a změněn tvar věžičky. Koncem 19. století upraven tvar věžičky ještě jednou. Do poloviny 19. století obklopoval kostel hřbitov.

První zpráva o kostele svatého Michaela Archanděla ve Skryjích je z roku 1350, kdy je uváděn jako farní. Za husitských válek byl zdejší kněz vypuzen a kostel zůstal dlouho pod správou faráře z Drahoňova Újezda. Až do roku 1564 byl skryjský kostel katolický. Od té doby, až po bitvu na Bílé hoře v roce 1620, sloužil pod obojí. Za třicetileté války byl vypálen švédskými vojsky. Roku 1659 byly Skryje přiděleny ke skřivaňské faře a později k Panošímu Újezdu. Nový majitel křivoklátského panství hrabě z Valdštejna nechal kostel svatého Michaela Archanděla v roce 1696 opravit, postavil novou zvonici, která byla dosud dřevěná, a v roce 1712 zbudoval od základu nový kostel nákladem 2 588 zlatých. Roku 1794 byla ve Skryjích zřízena lokalie a ta v roce 1855 povýšena na faru. Předtím, roku 1839, byl kostel znovu opraven.

Při přestavbě kostela v letech 1789-90 byl údajně nalezen „blíže střechy“ kvádr s letopočtem 1110. Podobný kvádr s totožným letopočtem 1110 měl být nalezen při opravě kostela v roce 1888, a to v jižní stěně kostela na pravé straně zazděného portálu (dochován dodnes), objeveného po odstranění „nevkusného námětku zdi“. Při opravě kostela v roce 1939 měl být pod omítkou na vnější pravé straně kostela objeven kámen s letopočtem 1103. Písemnými prameny doložen kostel k roku 1397. Původní kostel měl půdorys čtverce, „velmi důkladné“ zdi z kvádrů prolamovala úzká románská okna (Jirotka). Nízká zvonice stála na východní straně kostela poblíž fary. Za hildprantů z ottenhausenu v letech 1789-90 došlo k přestavbě a rozšíření kostela. Podle Jirotky byla k původnímu objektu přistavěna na východní straně presbytář v gotickém slohu, na západní straně byla vyzdvižena nová věž, sakristie byla přeložena na jižní stranu kostela, původní sakristie sloužila jako panská kaple (konec 19. Století). Stará zvonice mezi kostelem a farou byla zbořena. Podle cechnera došlo k rozšíření kostela o gotickou presbytář už dříve, k počátku 19. století vztahuje neurčitou úpravu věže. V roce 1863 byla nad sakristii na jižní straně kostela přistavěna oratoř a kostel natřen nazeleno. Přístup do oratoře byl ze západní strany po kamenných schodech opatřených jednoduchým železným zábradlím. – v roce 1795 pokřtěna v kostele sv. Mikuláše Barbora Leitnerová, matka Jana Nerudy. Kostel je filiální k Rakovníku.

Kdo a kdy kostel založil, není známo. Podle historika V. Kočky byl už v roce 1363 farním. Za husitských válek vybit, v roce 1511 odkázal Jindřich Albrecht z Kolovrat na Krakovci 100 kop na opravu kostela. Další oprava kostela se připomíná za Karla Josefa Hildeprandta na Zhoři roku 1740. Mimoto Hildeprandt věnoval kostelu dva zvony a v kostele zřídil rodinnou hrobku. Kostel je filiální k Rakovníku. Podle pověsti byla předchůdcem kostela kaple, kterou věnovala urozená Rosína ze Zhoře jako poděkování za záchranu před medvědem, který ji překvapil při procházce lesem. Úkryt našla v dutém stromě. Na jeho místě pak dala postavit kapli. Publikace Umělecké památky Čech popisuje kostel jako pozdně gotický, postavený ve 2. polovině 15. století na místě staršího. Roku 1740 rozšířena západní část původní lodi o příčnou loď s věží, obnoven roku 1825.