Poznávání - nalezeno 55 památek

Kostel je postaven v renesančním slohu. Je 28,50 m dlouhý a 15,5 m široký. Zastavěná plocha měří 4 ary a 14 m2. K jihovýchodu obrácená kamenná omítaná stavba se skládá z lodi o rozměrech 19,70 m x 15,50 m x 12,70 m, z kněžiště o jednom poli a závěru z pěti stran osmistěnu. Po obou stranách kněžiště jsou nižší přístavky, které kryjí sakristii a oratoř. Ze západního průčelí, rozšířeného o schodiště na věž a kapli Božího hrobu, vyčnívá trojpatrová věž. Střecha kostela je kryta taškami, osmiboký sanktusník a lucerna věže s cibulovou bání jsou pobity plechem. Výzdoba interiéru je také v renesančním stylu. Hlavní oltář pochází až z roku 1891 a jeho hlavním motivem je oválný obraz Navštívení Panny Marie z počátku 18. století. Na bocích oltáře jsou čtyři menší obrazy sv. Anny, sv. Josefa, sv. Ludmily a sv. Václava. Dnes je petrovický kostel nově omítnut a dobře udržován. Obnovena byla i poutní tradice, která po roce 1948 postupně upadala. Opraven byl v roce 1994.

Postavený v letech 1585-6 Vlachem Valentinem. 1594 vztyčena na kostele osmistěnná věžka, šindelem krytá. Roku 1600 kostel přistavěn prodloužením lodi na západní straně a do přístavku vestavěna kruchta. Při opravě r. 1756 snížena střecha pokryta taškami, rovněž zazděna některá okna. Roku 1835 přeložena střecha a nově postavena osmiboká věžka nad střed hřebene. Do nynější podoby upraven kostel při opravě zahájené v roce 1910, tehdy přistavěna k severnímu průčelí schodišťová věžice. Další opravy v letech 1914-16.

Původní kostel zanikl (zřejmě v důsledku požáru) před rokem 1352. V té době zasvěcen dvěma patronům – sv. Bartoloměji a sv. Mikuláši. Po požáru 1422, kdy načas došlo k přerušení kultovní funkce stavby, mikulášské patrocinium zaniklo. Původní kostel nahradila v době karla IV. novostavba, po roce 1450 zahájena přestavba kostela, která se protáhla až do prvních desetiletí 16. století. Do dnešní podoby upraven kostel koncem 19. století podle návrhu architekta Josefa Mockera (především regotizované průčelí).

Z konce 15. století. Původně údajně pouze kaple (nynější presbytář), rozšířená roku 1487 z odkazu sousedního mlynáře Vacka o loď, kterou postavil Jiřík, schovanec Vackův. Kolem kostela hřbitov, na který se pochovávaly pouze oběti moru. Roku 1535 obehnán hřbitov novou zdí. Roku 1564 opraven kostel Vlachy Janem a Antonínem, zvaným Valentin. Na podzim roku 1620 sloužil areál kostelíka jako dělostřelecká opora císařského vojska při bitvě se stavovským vojskem. V roce 1660 zpustošený kostel opraven, další významná oprava v roce 1856, kdy před západní průčelí postavena předsíňka. V ohradní zdi kapličky křížové cesty z 60. let 19. století a poustevna, připomínaná již roku 1440. Poslední poustevník zemřel 1780.

Kostel v Řevničově se poprvé připomíná k roku 1352. Nynější podoba barokní, snad z počátku 18. století.