Poznávání - nalezeno 55 památek

Farní již v roce 1353. Nynější objekt vznikl v první polovině 18. století, ve druhé polovině 18. století přestavěn. V posledních letech kostel opraven.

Původně gotická stavba, přestavěná roku 1746 v barokním slohu. Kostel je jednolodní s půlkruhově zakončeným presbytářem. V patře nad sakristií je oratoř. K severní straně presbytáře přiléhá hranolová věž zakončená cibulovou bání. V západním průčelí a na severní straně lodi se nacházejí předsíňky. Fasáda kostela je členěna lizénovými rámci. Okna jsou segmentově zakončená. V západním průčelí je vestavěn jednoduchý štít, který je po stranách ukončen barokními sochami. Sošky jsou i na vrcholu štítu a v nice uprostřed. Vnitřek kostela je plochostropý. V lodi upoutá štukové zrcadlo. Kruchta je dřevěná. Zařízení kostela je barokní a pochází převážně ze 17. a 18. století. Dominantou je hlavní portálový oltář z doby kolem roku 1700. Střecha kostela je kryta taškami, báň věže je oplechovaná.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie sestává z lodi o čtyřech osách a půlkruhového kněžiště. Loď je široká 7,80 m, dlouhá 16,80 m a vysoká 8 m. Zeď, dělící loď od presbytáře, je podepřena na obou stranách opěrným pilířem. Ze západního průčelí vystupuje nízká věž, k níž se po obou stranách připojují proláklé polovice západního štítu lodi. K severnímu boku lodi je přistavěna malá předsíňka a k východnímu průčelí presbytáře čtyřstěnná sakristie. Kostel je kryt na lodi, kněžišti a sakristii taškami, na osmiboké lucerně a cibulové báni věže a na sanktusníku plechem. Ve věži visí dva zvony pocházející z roku 1510. Výprava kostela je v renesančním stylu. Na hlavní oltář byl v roce 1892 zavěšen obraz Nanebevzetí Panny Marie od pražského malíře Josefa Heřmana. Na bočních oltářích jsou obrazy sv. Anny a sv. Jana Nepomuckého z roku 1850, které namaloval Jan Kroupa. Součástí kulturní památky je i ohradní zeď s branou.

Kostel v Pavlíkově se poprvé připomíná v polovině 14. století. Podle Řežábkovy kroniky obce bývala v Pavlíkově původně kaple sv. Vojtěcha. Cechner uvádí, že nynější objekt kostela byl postaven v letech 1776-1785 a posvěcen 19. září 1785. Naproti tomu Schaller píše v roce 1785, že byl kostel vysvěcen 19. září 1779. V roce 1950 byl kostel uzavřen a odsvěcen. V roce 1981 získalo kostel do správy okresní muzeum a galerie, využit měl být jako depozitář. Jelikož se muzeu nepodařilo získat na nutnou opravu kostela peníze, požádalo ještě téhož roku ministerstvo kultury o vynětí kostela z památkové péče a jeho demolici (!). Ministerstvo žádost zamítlo. Po roce 1974 byla na severní straně presbytáře odstraněna sakristie. Kostel původně obklopoval hřbitov. Podle kroniky obce byl zrušen v roce 1885.

Kostel ve Skřivani se poprvé připomíná k roku 1355, údajně se jednalo o dřevěnou stavbu. Za Renšperků (1596-1690) byl kostel nově vyzděn a zvětšen. Do roku 1838 obklopoval kostel hřbitov, obehnaný kamennou zdí, zčásti dochovanou dodnes. V roce 1838 dostal kostel novou vazbu a střešní krytinu. Pří úpravě kostela v roce 1838 došlo k zjednodušení střech do nynější podoby. V kostele se udržoval zvláštní zvyk: od 10. 5. do 26. 12. byl na hlavním oltáři umístěn obraz svatého Isidora oráče, od 26. 12. do 10. 5. obraz svatého Štěpána. V současnosti kostel bez využití, areál uzavřený.