Poznávání - nalezeno 55 památek

Václav Kočka (Dějiny Rakovnicka, 1936) uvádí objekt jako kostel Filipa a Jakuba. Kostel v Kněževsi uváděn jako farní již roku 1327 (podle Kočky už v roce 1318). V roce 1718 vyhořel a v roce 1721 znovu vystavěn nákladem patronátu - hraběte Jana Josefa Valdštejna. Ze starého kostela zůstala pouze věž s točitým schodištěm a východní část kostela. Dřevěná zvonice stojící mimo kostel stržena. V roce 1821 stržena lávka krytá šindelovou střechou, která vedla přes rybník k hlavnímu vchodu kostela, a přes rybník vytvořen přechod – „vystaveny v rybníce dvě zdi a mezi ně navezena hlína“. V roce 1842 dostal kostel nový krov, místo prejzů použity jako střešní krytina tašky. Zvenku natřen kostel „dílem bíle, dílem žlutě“. V roce 1903 umístěny na věži kostela nové hodiny. V letech 1903-4 odstraněna ohradní zeď kolem kostela, jejíž součástí byly i dvě klenuté brány (viz historická zobrazení) a kapličky se 14 zastaveními křížové cesty. Kámen z ohradní zdi použit ke zpevnění hrází rybníka.

Václav Kočka (Dějiny Rakovnicka, 1936) uvádí kostel jako „velmi starý“. Nejstarší zmínka je z roku 1651. Pro původ kostela může být důležitá zmínka Václava Krolmuse (V: V. Krolmusa slovník obyčejů, pověstí, pověstí, zábav a slavností lidu českého – Český lid 1908, s. 17) o studánce na površí u sv. Jana křtitele nad Kněževsí. Studánka se bezpochyby těšila zvláštní úctě (souvislost s Janem Křtitelem?). Na začátku 19. století se kostelík nalézal v tak špatném státu, „že se v něm žádná mše svatá více nečetla“. Z darů místních dobrodinců uskutečněna oprava, která skončila roku 1817. Hřbitov kolem kostela rozšířen v roce 1840, a poté ještě dvakrát – 1874 a 1916. V roce 1904 postaveny nové pilíře u vrat na hřbitov a zasazena sem vrata, „která bývala u vchodů na hřbitov kolem kostela“ (sv. Jakuba). V roce 1912 kostel opraven a „dán mu starobylý vzhled“.

Zmíněn jako farní v 1. polovině 14. století. V roce 1610 měl být kostel vypálen, za Münicha z Arzbergu a za Nosticů kostel opravován. V letech 1706-1708 za hraběte Ferdinanda Johana z Nostic kostel znovu vystavěn. Další úpravy kostela za Georga Olivera Wallise v roce 1730 a následujících letech – v této době vznikly obě oratoře a levá věž, která však kvůli několika požárům zůstala nedokončená. V letech 1733-34 dokončena věž na pravé straně. V roce 1739 věnoval hrabě Georg Oliver Wallis na hlavní oltář kostela kopii obrazu (Bild) Madonna della lettera zhotovenou podle originálu ve městě Messina na Sicílii. Kopii obrazu požehnal papež Benedikt XIII. V roce 1739 se v Kolešovicích poprvé slavila slavnost „Maria-Brief Fest“, každoročně 3. června proudily do Kolešovic davy poutníků a Georg Wallis „měl úmysl postavit kolešovický kostel tak velký, aby pojal všechny poutníky“. Své plány však nerealizoval, zemřel 1745.

Zmíněn už v roce 1357 jako farní. Původně gotický, kolem poloviny 18. století zbarokizován.

Dnešní kostelík sv. Václava na hradišti Dřevíč stojí na místě původního přemyslovského kostela, který tu byl založen pravděpodobně v 11. století. Písemné zprávy o něm jsou poprvé zaznamenány až v druhé polovině 14. století, kdy patřil k majetku sázavského kláštera. Po vypuknutí husitských válek zůstal kostel sv. Václava opuštěn a postupem času zchátral tak, že byl na počátku 17. století rozbořen. Na jeho místě nechal majitel cítolibského panství hrabě Arnošt Gottfried ze Schützu roku 1689 postavit v renesančním slohu nový kostel. Stalo se tak na paměť jeho syna Václava, který zahynul v tureckém zajetí. Zároveň byl v kostelíku ustanoven poustevník, jemuž hrabě zajistil nový hábit a nevelký deputát. Poustevníci přebývali na Dřevíči až do roku 1785, kdy byly vládním dekretem císaře Josefa II. všechny poustevny zrušeny. Ve vinařické farní pamětní knize se dočteme, že kostelík sv. Václava byl opravován v letech 1776, 1796 a 1866. Tato poslední renovace byla provedena na náklad ředitele cítolibského panství Ondřeje Wilimetschka. V roce 1883 byla ke kostelu přistavěna sakristie. Při její stavbě bylo objeveno několik lidských koster dosvědčujících starobylý charakter lokality. V roce 1892 byl kostel opět velmi zchátralý. Místo jeho opravy však došlo ke zbourání lodi, takže ze stavby zůstal pouze presbytář s prostorem asi pro čtyřicet lidí. Péčí faráře Jana Ondoka z Vinařic byl kostel v letech 1897 a 1905 opět opraven, vymalován a vyzdoben. Ze zrušené části kostela byl starý oltář věnován do kaple v Divicích, kazatelna a obraz sv. Václava uloženy ve Vinařicích. Vnitřek současného kostela sv. Václava na Dřevíči je prostý, bez větších uměleckých hodnot. Výjimku tvoří oltářní obraz světce od akademického malíře Vlastimila Lažanského, rodáka z Vinařic. Během dvacátého století byl kostel několikrát vandaly poničen a vykraden. Třebaže nejde o dílo velké architektonické hodnoty, je sv. Václav pokračovatelem mnohem starších památek, které sahají až do počátků české státnosti. Z tohoto hlediska je tedy velmi cenný a obdivuhodný.