Poznávání - nalezeno 55 památek

Datum založení starobylého kostela není známé. Původní stavba bývala obehnána zdí, takže kostel se nalézal v centru ohraničené plochy, do níž vedly tři vchody. Bezpochyby tu býval hřbitov, neboť na východní straně kostela stávala kostnice. Dnešní barokní podobu získal sv. Mikuláš kolem roku 1840, kdy byl zcela přestavěn podle návrhu architekta Františka I. Préea. Je to jednolodní orientovaná omítaná stavba obdélníkového půdorysu. Kryta je taškovou střechou. Báň věže a sanktusník jsou pobity plechem. Loď je 11 m dlouhá a 8 m široká. V bočních zdech je po třech oknech a na jihu, ve středu zdiva, boční vchod. Hlavní vchod se nachází na západní straně pod věží. Čtvercový presbytář s jedním oknem měří 5,5 metru. K severní stěně kostela přiléhá sakristie. Věž je na straně západní. Je zakončena cibulovou bání. Loď je sklenuta valenou klenbou s lunetami, presbytář je plochostropý. Zařízení kostela sv. Mikuláše je pseudogotické. Vévodí mu hlavní oltář z roku 1871, jehož dominantou je obraz sv. Mikuláše od L. J. Bernarda. Na dvou bočních oltářích z roku 1872 jsou obrazy sv. Terezie a sv. Alžběty od E. Lauffera. Do východní stěny kostela je zasazen obdélný kámen, v němž je vytesán nápis z několika záhadných písmen. Čitelné je pouze písmeno W uprostřed 52 cm dlouhého a 9 cm vysokého nápisu. Může jít o vladislavské W, které by mohlo nápis situovat na přelom 15. a 16. století. Zda jde o kryptogram však nemůžeme s určitostí tvrdit. Věž kostela je opatřena dvěma zvony. Velký zvon se nazývá Svatá Trojice a byl ulit v dílně rakovnického mistra Flemmika roku 1607. Menší zvon se jmenuje Josef a slit byl roku 1737 na Malém městě pražském v dílně Valentina Lissaka.

Z historie vyplývá, že ke kostelu patřil velký kus lesa. Zachovala se i jména zdejších farářů. V roce 1377 zemřel kněz Rudlin a jeho nástupcem se stal Mikuláš z Prahy. Ten byl roku 1394 vystřídán farářem Blaškem. Po něm působili ve velké Chmelištné ještě faráři Heřman (do roku 1403), Václav (1403 - 1415), Petr (po roce 1415), Jan (do roku 1423), Jiří z Unhoště (1423 - 1425) a jako poslední po roce 1425 Václav z Voděrad. Za husitských bouří byli katoličtí duchovní vyhnáni a celý kraj, včetně panstva, se přidal na stranu reformního hnutí. Zpráva z roku 1635 hovoří o tom, že ačkoliv již byla ve Velké Chmelištné reformace zcela potlačena a opět nastoleno římsko-katolické vyznání, byl zdejší kostel (už bez fary), přidělen pod patronát jesenického děkanátu. V roce 1774 byl značně poškozený kostel sv. Bartoloměje znovu postaven a vybaven. Roku 1786 tu byla zřízena lokalie, která však byla stále podřízena do Jesenice. Následně v roce 1787 byla při kostele vystavěna farní budova, jíž se dožadoval lokalista Páter Aegidius Geppert. Teprve až 11. ledna 1855 byl kostel povýšen na farní.

Kostel je jednoduchá barokní stavba, které vévodí v průčelí věž se zkosenými rohy. Původně přestavěný kostel je jednolodní obdélníková stavba se zkosenými nárožími. Stejně tak i presbytář je obdélníkový se zaoblenými rohy. V bocích lodi i presbytáře jsou veliká okna polokruhově zaklenutá. Presbytář i loď jsou sklenuty valeně do pásů. Klenba spočívá na sdružených přístěnných pilířích s římsovými hlavicemi. Původní krytina střechy byla břidlicová. Vybavení kostela je většinou barokní. Hlavním motivem oltáře je obraz sv. Martina na koni z 1. pol. 18. století. Věž je osazena dvěma zvony. První pochází z konce 15. století. Druhý zvon dal ulít roku 1557 Kryštof Jindřich z Kolovrat. Cennou historickou památku představuje šest náhrobních kamenů z opuky zasazených do vnitřních zdí kostela. Na prvním z nich, z roku 1592, je vyobrazen klečící muž ve válečném oděvu a žena s dítětem. Patří Janu Jindřichu Krakovskému a Ludmile z Kolovrat. Na druhém náhrobku je rytíř klečící před křížem. Kámen je z roku 157!6 a patří Bernardu Krakovskému z Kolovrat. Na třetím náhrobku je stojící ženská postava. Váže se k roku 1575 a patří paní Sofii, rozené Šlikové. Čtvrtý náhrobní kámen zobrazuje zmrtvýchvstání Spasitele. Kristus je také vytesán nad erby Kolovratů a Šliků. Náhrobek je z roku 1596 a náleží Kryštofu Jindřichu Krakovskému z Kolovrat. Pátý kámen je obdélníkový, nahoře zahrocený. V reliéfu je vyobrazen Ježíš na kříži. Po stranách jsou opět kolovratské a šlikovské erby. Náhrobek pochází z roku 1582 a náleží kateřině z Kolovrat rozené Šlikové. Poslední náhrobek je umístěn v dlažbě před hlavním oltářem. V hořejší části je deska s málo čitelným nápisem. Dva náhrobky byly restaurovány v roce 1991. V dolní části je v kruhovém poli vytesán šlikovský erb. Součástí chráněné památky je i hřbitovní zeď.

Současná budova kostela je postavena v jednoduchém barokním slohu. Sestává z lodi o třech osách, v jejímž prodloužení se nachází čtyřboký presbytář o jedné ose. Za ním je nízká sakristie. Ze severního průčelí lodi vystupuje silná hranolová jednopatrová věž. Původní krytina kostela byla tašková, s výjimkou střechy věže ve tvaru polobáně a sanktusníku, které jsou plechové. Výprava kostela je barokní. Stěžejním motivem hlavního oltáře je obraz sv. Martina na koni podělujícího žebráka pláštěm. Věž je osazena třemi zvony z let 1579, 1753 a 1762. Čtvrtý zvon býval v sanktusníku. Zbečenský kostel, včetně přilehlé fary, byl značným nákladem zrestaurován v roce 1993. Památkově chráněné jsou nejen budovy kostela a fary, ale i brána farského dvora a jeho areál se stodolou.

Jde o jednolodní stavbu s půlkruhovým závěrem a hranolovou věží v západním průčelí. Zařízení kostela je stejného data jako stavba sama, zbyly z něj však jen ruiny. V posledních letech byla na kostelu provedena nová střecha.