Poznávání - nalezeno 858 památek

Okrouhlý kámen s křížem považoval historik Václav Kočka, rodák z Čisté, za tzv. Celní kolo z roku 1670. (celní na povinnost zaplatit za použití cesty poplatek – clo). Kříž měl být symbolem čistecké vrchnosti – pražské kapituly, otvor symbolem kola. Podle Kočky žádala kapitula v roce 1670 o povolení vybírat clo. Čistečtí clo vybírali, přestože žádost nebyla nikdy vyřízena. Podle kronikáře Josefa Šnajdaufa kámen původně stál neznámo kde a prý v roce 1866 byl přemístěn k silnici do Kožlan. U paty tzv. Kočkojc kříže stál i roku 1975, kdy Václav Korb zpracoval soupis čisteckých památek a zachytil ho zde na  fotografii. Popisuje ho: kámen plochý, zaoblený s kulatým otvorem, hluboko v zemi posazený. Na kameni je hrubě vytesaný rovnoramenný kříž. Pravděpodobně v roce 1987 byl kámen přesunut (zřejmě Petrem Pornerem, tak jako kamenný kříž zpod Holubího vrchu) do parčíku ke kulturnímu domu, v roce 2009 přesunulo kámen občanské sdružení Čistecké jablko ke kostelu sv. Václava.

Kamenný náhrobek je posledním pozůstatkem hřbitova, který býval kolem kostela sv. Václava do roku 1844. Podle dochovaného nápisu je dodnes známo, že patří ke hrobu patnáctileté Marie Šubrtové. Na fotografii z Korbova soupisu památek je na podstavci umístěn další díl jehlanového tvaru (mohl být osazen druhotně, na jeho vrcholu mohl být litinový kříž).tehdy byl náhrobek zarostlý v křoví. Na fotografii z roku 1997 je na náhrobku umístěna socha Ježíše Krista. Tu sem umístil někdy v 90. letech minulého století farář Jaroslav Kučera. Sošku podle pamětnic získal darem a pocházela ze zrušeného hrobu v Břežanech. Pískovcovou sochu později rozbily děti (ulomila se hlava) a odvezla si ji paní Vodvářková ke slepení. To prý ale nakonec nebylo možné. Kde je nyní, se neví. Na prázdný náhrobek umístil současný administrátor farnosti Daniel Váhala litinový kříž ze zrušeného německého hrobu v Jesenici.

Mlýn v Čisté byl postaven jako rolnický akciový parní mlýn, jehož stanovy byly schváleny 22. října 1871. Základní kámen s vytesaným letopočtem 1871 byl položen 31. července 1871 a usazen na severovýchodní roh mlýnského stavení. Do kamene byla vložena železná krabice, do níž byly vloženy časopisy, peníze, pamětní spis a fotografie. Mlýn byl postaven na místě, kde stávaly chalupy čp. 49 a 50. Jeho správcem byl v letech 1872-4 Jakub Jan Frída, otec básníka Jaroslava Vrchlického. Básník, toho času student, za rodinou jezdíval vždy o prázdninách. J. J. Frída zemřel nečekaně v listopadu 1874 a byl pohřben na zdejším hřbitově. V roce 1877 se mlýn dostal do exekuční dražby, poté se zde vystřídalo několik neúspěšných majitelů. Roku 1883 jej koupil (vyměnil za dům v praze) Bedřich Arnstein pro svého syna Viktora. Viktor Arnstein mlýn od základů rozšířil, zmodernizoval a přetvořil na jeden z nejlepších mlýnů v Čechách. Byl vybudován jako nejmoderněji zařízený automatický žitný mlýn. Od roku 1938 je na správní budově mlýna umístěna pamětní deska básníku Jaroslavu Vrchlickému a jeho otci. Slavnostně odhalena byla 17. října 1938, kdy se v Čisté konaly třídenní oslavy Jaroslava Vrchlického. Bronzová deska je prací akademického sochaře Otto Eckerta, rodáka z Kralovic, a nese nápis: "V LETECH 1872-75 BYDLELA VE ZDEJŠÍM MLÝNĚ // RODINA J. J. FRÍDY, SPRÁVCE MLÝNA, JENŽ TADY // 23. XI. 1874 UKONČIL SVOU ŽIVOTNÍ POUŤ. // V TĚCH LETECH ZDE DLEL A TVOŘIL JEHO SYN // JAROSLAV VRCHLICKÝ". Osud mlynáře Arnsteina a jeho rodiny byl tragický. Rodina byla židovského původu, proto byla za druhé světové války odvlečena do koncentračního tábora, kde většina členů rodiny zahynula. Po válce přešel mlýn pod národní správu a v 50. Letech byl znárodněn. Prošel přestavbou, specializoval se na mletí pšenice. Parní stroj byl nahrazen elektřinou. Mlýn je stále v provozu.

Kopie barokní sochy bohyně květů flóry od sochaře a řezbáře Antonína Brauna, synovce M. B. Brauna, byla před kulturní dům osazena 9. 11. 1983. Kopii zhotovil a daroval Čisté akademický sochař a restaurátor Miroslav Vajchr, jehož rod z Čisté pochází. Socha byla z podstavce u KD odvezena poté, co jí 12. 2. 2006 dva opilí návštěvníci diskotéky ulomili hlavu. Do své dílny si ji odvezl kameník Bartoloměj Štěrba, sochu opravil, avšak dosud se do Čisté nevrátila. Zastupitelé zvažovali, že bude umístěna na bezpečnější místo do parku za školou, v současnosti se však spíše přiklánějí k názoru, že by měla být vrácena na původní sokl u kulturního domu.

Původní socha Panny Marie stávala na podstavci (zachován dodnes) na okraji obce při pravé straně silnice z Čisté do Všesulova. Postavena byla roku 1887 nákladem manželů Venclových. Podle Stanislavovy obecní kroniky, který odkazuje na rodinnou kroniku Františka Zábranského z čp. 79, byla socha koupena v sasku za 150 zl. a podstavec byl zhotoven z přílepského pískovce. Slavnostně vysvěcena  byla 30. května 1887 za účasti místních spolků, družiček a věřících. Na opravu sochy podle poslední vůle Barbory Venclové z čp. 40 (zemřela 5. února 1898) odkázala obci Čistá 100 zl., zároveň byla obec zavázána k rozsvěcení světla na svátek Panny Marie. Ovšem v roce 1930 bylo zjištěno, že odkaz není v účtech obce z let 1898-1901 nikde uveden, a proto není jisté, jestli bylo oněch 100 zl. vůbec obci vyplaceno. Václav Korb ve svém soupisu památek o soše píše: na křižovatce silnice do Všesulova a polní cesty na Vidom stojí pískovcová, silně zvětralá a poškozená socha. Na přední straně podstavce býval vytesaný nápis: Panno Maria, pros za nás. Na zadní straně bývalo jméno věnovatelů (manželé Venclovi) i kameníka (Wachtl, Přílepy.) V roce 1975 už ale nápisy na podstavci chyběly, oprýskaly. Ještě v roce 1997, kdy sepsal Tomáš Bednařík publikaci Historické památky Rrakovnicka, stála socha na svém původním místě. V následujících letech byla ukradena, zůstal z ní jen podstavec. Obec Čistá nechala zhotovit novou sochu s podstavcem a umístila je na návrší před kostelem sv. Václava. 25. 7. 2008 byla slavnostně požehnána. Autorem nové sochy, která není replikou, ale volnou tvorbou, je kameník Bartoloměj Štěrba.