Poznávání - nalezeno 858 památek

Podle vročení na podstavci pochází socha z roku 1733. Socha původně polychromovaná. Více informací nezjištěno. Pamětní kniha křivoklátské farnosti uvádí, že socha stojí v místě, kde se až do roku 1908 nacházel „hustý knížecí park“. Při prodeji pozemku na stavbu vily se dotazoval knížecí úřad farnosti, „nemá-li farář co namítnouti, aby socha ta na jiné místo byla přeložena.“ ke stěhování ale nedošlo, neboť „p. notář, bez pochyby obávaje se sochou hnouti, ponechal ji v zahradě své, učinil nedaleko ní vchod do zahrady s tím, že v den sv. Jana dovolí volný přístup k soše, což hned první rok konáno bylo.“

Postavena v roce 1826 (letopočet na podstavci) v místech, kde se údajně mělo nacházet popraviště hradu Křivoklátu (souzeno podle starého místního označení „Na stínadlech“). Podle místní tradice věnoval sochu mydlář Tolman. V těchto místech se údajně nacházelo i mrchoviště a „cholerový barák“.

Na tomto místě stával původně kříž dřevěný (od roku 1858), v roce 1878 byl nahrazen nynějším. Jak je psáno na nápisové tabulce, byl kříž postaven manžely Lidmilou a Josefem Vydrovými na poslední žádost jejich syna Antonína. V březnu roku 1972 byl kříž poškozen odlomenou větví poblíž stojící lípy. Ulomený kříž byl uložen na půdě stodoly statku Libuše Skleničkové. Byl rozlomený na tři díly a poškozeno bylo i tělo ukřižovaného Krista. Kříž byl v roce 2003 obnoven na vlastní náklady uměleckým kovářem Václavem Minaříkem z Kamenných Žehrovic, který do Častonic zajíždí. Poškozený kříž opravil, odstranil korozi a natřel grafitovým nátěrem. Krista pozlatil. Nově vyrobil jen nápisovou destičku s INRI, která se nedochovala. Tabulka s věnováním donátorů byla zrestaurována, stejně tak kamenný podstavec, který byl podélně prasklý a zvětralý. Kříž byl požehnán vikářem Jánem Petrovičem 27. září 2003.

Zvonička byla postavena roku 1804 gruntovníkem Václavem Vydrou na památku narození syna. Zvon zakoupil rovněž Václav Vydra. 

Autor nového kříže Luboš Vokoun z Křivoklátu uvádí: „Na existenci kříže mne upozornil pan Hovorka, který do r. 2005 pracoval na učilišti. V té době byl kříž už řadu let shnilý na zemi. Umístil ho tu Petr Buba, mistr odborného výcviku při svém začátku působení na učilišti. Po dohodě s ředitelem SOU Písky panem Dlohošem, jsem na lesích ČR objednal kmen modřínu. První část kříže jsem tesal na dvoře Hamousova statku ve Zbečně 16. července jako ukázku ručního tesání. Další část kříže byla tesána na Křivoklátě  na zahradě domu čp.243 , kde byl také spasován a ošetřen nátěrem hovězí krve smíchané 1:1 s vápennou vodou. Dopravu kříže na místo jsem dohodl s Josefem Durčiákem z Křivoklátu a se samotnou stavbou ochotně pomohli mistři spolu s učni lesnického učiliště. Svěcení se ujal vikář Ján Petrovič ze Zbečna s ministrantem Janem Nedvědem z Lán 30. září 2005 v odpoledních hodinách. Zahráli Křivoklátští hudci a slovem provedla Marcela Slavíková. Tento den jsem zvolil záměrně, neboť před čtyřmi lety odpoledne zemřel můj otec Antonín Vokoun, dlouholetý zbečenský kronikář. Aktu svěcení se zúčastnilo jen málo přihlížejících, nikdo však za lesy, které na kříž přispěly. Petr Buba byl v té době mimo republiku. Staré torzo kříže bylo ponecháno na místě. Rok vztyčení původního však není nikde k dohledání."