Socha pochází z roku 1743. Bližší informace původu sochy se nepodařilo získat žádnou informaci. V roce 1999 opravena.berla uložena na úřadu městyse.
Nezjištěno. Údajně zničena ve 30. letech 20. století.
Stáří zvonice není známo, podle Jaroslava Ryby (Senomaty – dějiny městečka, městyse a obce, 1960) existovala už před rokem 1620. Opravena v roce 1883 (celá natřena dehtem a dostala novou střechu), další oprava se uskutečnila v roce 1897.
Postavena v letech 1923-4 na místě zbořené sešlé kaple. Postavena nákladem obce podle návrhu architekta Václava Zábranského z Kněževsi. Přestože se jednalo o obecní stavbu, umístěním reliéfu kalichu v průčelí stavby, se kaple stala objektem Církve československé husitské (sedm z devíti zastupitelů, kteří se účastnili hlasování o umístění kalichu, bylo členy CČS, šest z nich hlasovalo pro umístění kalichu). Na návrh řídícího učitele Josefa Seidla pojmenována kaple po Jeronýmovi Pražském. Slavnostní otevření kaple se uskutečnilo 1. června 1924. Po stranách vchodu do kaple byly umístěny pamětní desky se jmény obětí první světové války, na zadní stěnu uvnitř kaple byla v roce 1945 umístěna pamětní deska místnímu rodákovi ing. Antonínovi Kouteckému, který v roce 1942 spáchal sebevraždu ve věznici gestapa ve Zlíně. Blíže ke stavbě kaple Jan Krško – Kaple Jeronýma Pražského v Hostokryjích (Rakovnický historický sborník ii/2001, 70-85), více k osobám na pamětních deskách publikace Osudy v kameni, str. 41-43.
O původu kapličky se nepodařilo nic zjistit. Stojí u čp. 22. Na velký pátek končil u kapličky průvod místních kluků s trakářky, řehtačkami a klapačkami. Celestýn Brabec ve svém Památníku obce Nouzova (1952) píše: „… dojdou až ku kapličce. Tam skončí jich průvod. Hoši pokleknou na schůdkách a pomodlí se otčenáš a zdrávas, čímž se vše skončí. Některé maminky se také jdou podívat za svými ku kapličce a modlí se s nimi. Najisto tam ovšem nikdy nechybí babička hajískojc, která přijde zkontrolovat, jak se ti kluci nezbední umí modlit a také, aby to modlení nějak neošidili.“