Poznávání - nalezeno 858 památek

Postavený v letech 1585-6 Vlachem Valentinem. 1594 vztyčena na kostele osmistěnná věžka, šindelem krytá. Roku 1600 kostel přistavěn prodloužením lodi na západní straně a do přístavku vestavěna kruchta. Při opravě r. 1756 snížena střecha pokryta taškami, rovněž zazděna některá okna. Roku 1835 přeložena střecha a nově postavena osmiboká věžka nad střed hřebene. Do nynější podoby upraven kostel při opravě zahájené v roce 1910, tehdy přistavěna k severnímu průčelí schodišťová věžice. Další opravy v letech 1914-16.

Původní kostel zanikl (zřejmě v důsledku požáru) před rokem 1352. V té době zasvěcen dvěma patronům – sv. Bartoloměji a sv. Mikuláši. Po požáru 1422, kdy načas došlo k přerušení kultovní funkce stavby, mikulášské patrocinium zaniklo. Původní kostel nahradila v době karla IV. novostavba, po roce 1450 zahájena přestavba kostela, která se protáhla až do prvních desetiletí 16. století. Do dnešní podoby upraven kostel koncem 19. století podle návrhu architekta Josefa Mockera (především regotizované průčelí).

Z konce 15. století. Původně údajně pouze kaple (nynější presbytář), rozšířená roku 1487 z odkazu sousedního mlynáře Vacka o loď, kterou postavil Jiřík, schovanec Vackův. Kolem kostela hřbitov, na který se pochovávaly pouze oběti moru. Roku 1535 obehnán hřbitov novou zdí. Roku 1564 opraven kostel Vlachy Janem a Antonínem, zvaným Valentin. Na podzim roku 1620 sloužil areál kostelíka jako dělostřelecká opora císařského vojska při bitvě se stavovským vojskem. V roce 1660 zpustošený kostel opraven, další významná oprava v roce 1856, kdy před západní průčelí postavena předsíňka. V ohradní zdi kapličky křížové cesty z 60. let 19. století a poustevna, připomínaná již roku 1440. Poslední poustevník zemřel 1780.

Litinový kříž s korpusem Krista na nízkém pískovcovém podstavci a soklu u budovy děkanství ve Smetanově ulici. Historický původ nezjištěn.

Postaven v roce 1749 nákladem obce a ctitelů P. Marie mistrem Krištofem Knopfem. Sochy kolem středního pilíře umístěny původně na kamenném zábradlí. Když roku 1829 při popravě vraha Ševčíka sousedka Kalíková vystoupila na jednu ze soch, kterou porazila, dala správa města zábradlí zbořit a nahradila je patníky, spjatými řetězy. Sochy dala umístit na vypjaté konzoly u sloupu, na nichž původně stály snad vázy. Zároveň umístěna na sloup jiná, větší socha Panny Marie.