Poznávání - nalezeno 80 památek

Václav Jan Sommerschuh (1825-1892) byl majitelem rakovnické keramičky. Svoji vilu v Křivoklátě si nechal postavit kolem roku 1876. Vilu doplňovala i plastická výzdoba. Zahradní dekorace a sochy vyráběl podnik ve spolupráci s různými umělci, modeloval pro něj například i J. V. Myslbek. Soubor plastické výzdoby vily byl během let rozptýlen a částečně zanikl. Podle katalogu k výstavě V. J. Sommerschuh a jeho dílna, kterou ke sto letům keramické výroby v Rakovníku pořádala Rabasova galerie, se na vile zachovaly „jen keramické reliéfy a malované obkladačky na fasádě domu, na nichž najdeme kvetinová zátiší, pražské a karlovarské veduty i lovecké scény“. Na stěnách domu, které jsou viditelné z ulice, ale žádné obkladačky na fasádě nejsou). Vilu původně zdobily např. Tyto plastiky: lov, rybolov, jaro, podzim, zima.

Statek v Častonicích je v písemných pramenech zmiňován již roku 1529, kdy byl majetkem Jana Volfa Hugvice, který odjel do války s Turky a grunt spravovala jeho manželka, poté připadl do majetku krále. V roce 1559 byl tento grunt jako královská odúmrť postoupen lovci Hanušovi z Renšperku. Několikrát změnil majitele  a od roku 1676 byl grunt čp. 1 v držení Jana Vydry. Tento rod vlastní statek dodnes. Obytný dům by mohl pocházet z druhé poloviny 18. století. V písemných pramenech z roku 1787 si Jan Vydra vymiňuje ve smlouvě, kterou převádí grunt na svého syna Václava: „Předně byt v nový chaloupce i s komorou.“ Roku 1830 tvořila stavení: „Jedna velká světnice s vejstupkem, síň, klenutá kuchyň, u té komora a při ní maštal a kolna, vše od dřeva. Dále dřevěná sejpka s dvojím sypáním (při ní kůlna), stodola na zděných pilířích, dva zděné ovčíny, komora od dřeva, světnice od dřeva, zděný kravský chlév“.

Dosud známá historie statku sahá k rodu Fürstenbergů, kdy budova sloužila jako drábovna (policejní stanice) a těsně přiléhala k hospodářskému dvoru v centru vsi, který Fürstenbergům patřil. Předci dnešních majitelů statek získali v roce 1874. Na přelomu 19. a 20. století dům při velkém požáru vyhořel, zadní štít (stejný jako dnešní čelní) spadl a už nebyl nikdy obnoven.

V domku se 16. 1. 1895 narodil malíř, karikaturista a ilustrátor Antonín Pelc. V Lišanech pobyl pouze do svých šesti let, po smrti rodičů vyrůstal u strýce v Kutné Hoře. V roce 1990 odhalena na domku  pamětní deska od sochaře Miroslava Pangráce. Roku 1995 byl dům rekonstruován, původní vzhled  byl zmodernizován.

Kdy byl statek postaven, nebylo dosud vypátráno. Podle dochovaných dokumentů byla obytná budova roku 1892 zvýšena o jedno patro. Roku 1934 byla postavena nová zadní stodola. Na sklonku 2. světové války zde byli zastřeleni dva zajatci. V březnu 1945 procházely přes Lišany tři velké několikasetčlenné skupiny zajatců, které nacisté hnali do Kolešova na tzv. vagonování. Jeden z transportů v počtu 120 Angličanů byl ve statku ubytován 4. 3. 1945. Druhého dne ráno však scházeli dva muži, vystopování byli v zadní stodole na slámě. Harald James (35 let) byl zastřelen na místě, druhý zajatec, jehož jméno není nikde uvedeno, na zranění zemřel později. Oba byli pohřbeni na lišanském hřbitově, po válce jejich ostatky vyzvedli a odvezli příbuzní. Součástí statku bývala  i tzv. Pelcovna, rodný domek ak. malíře Antonína Pelce.