Poznávání - nalezeno 80 památek

Roubená usedlost na pravém břehu řeky Berounky. V minulosti byl u samoty přívoz.

Zděná třípodlažní budova špejcharu se sedlovou střechou

Radnice byla postavena v letech 1827-1830. Stavěl ji mistr František Šafránek z Rakovníka. Podle Václava Kočky dodal měšťan Ferdinand Rusý na stavbu radnice 80 000 cihel, které nadělal v hořejším rybníce. Věžní hodiny postavil roku 1831 kovář Josef  Vodrážka z Kalivod a ze Mšece. Na radnici byl v prvním patře hostinec s tanečním sálem. Zde zahajoval svoji činnost místní spolek divadelních ochotníků. V přízemí byly radní místnosti a obecní šatlava. Později docházelo při využívání místností k různým změnám. Byla zde mj. i pošta, byt sládka pivovaru (s radnicí sousedil) s výčepem, úřadovna místní záložny, byt obecního strážníka... V současnosti se zde v patře nacházejí kanceláře obecního úřadu, v přízemí je knihovna, obřadní síň a veřejné WC. Na východní straně radnice jsou umístěny pamětní desky ze švédské žuly, na nichž jsou jména 52 čisteckých hrdinů, kteří padli v 1. světové válce. Desky zde byly zasazeny roku 1928 a pod nimi bývala malá okrasná zahrádka s kovaným plůtkem. V jejím místě byla roku 1995 zasazena na sokl budovy nová pamětní deska obětem 2. světové války. Slavnostně odhalena byla 6. května. Je na ní osmnáct jmen, většinou židovských obyvatel umučených v koncentračním táboře. Mezi nimi i rodina Viktora Arnsteina, majitele čisteckého mlýna. Jména na pamětních deskách viz kniha Osudy v kameni od Václava Krůty a Tomáše Bednaříka.

Školní budova byla otevřena roku 1926. Náklad na její výstavbu činil 1 377 000 korun. Škola měla pět tříd obecné, tři třídy měšťanské a dvě třídy všeobecné živnostenské školy pokračovací. U školy byla zřízena velká záhrada, hřiště a budouvou pro ředitele a učitele. V roce 1937 o ní J. Janata v brožuře Město Čistá a okolí píše, že by měšťanská škola měla být proměněna na školu obvodovou, jejíž obvod by zaujímal 12 okolních obcí. Po 2. světové válce byla na budovu instalována pamětní deska na památku bývalého ředitele Augustina Nachtigala, který byl umučen v koncentračním táboře v Osvětimi. 

Dům je zajímavý nejen z hlediska kulturně-historického (nechal ho postavit vědec a šlechtitel inž. Dr. H. C. František Herles), jedná se ale zároveň i o zajímavou secesní vilu obklopenou parkem a  zahradou, na niž v minulosti navazoval i proslulý sad a ovocnářská školka. František Herles se v Čisté narodil 30. dubna 1861, studoval v Rakovníku, Plzni a následně techniku v Praze. Byl velkým odborníkem v oblasti cukrovarnictví, svými vynálezy nabyl světové známosti. Roku 1894 zřídil v Praze chemicko-analytickou laboratoř. Zaznamenal však mnohé úspěchy i v ovocnářství. Ve svém rodišti v Čisté postavil na okraji obce směrem na Zdeslav secesní vilu a u ní založil roku 1898 okrasnou zahradu a sadařskou školku, v níž vypěstoval mj. znamenitou odrůdu jablek, kterou nazval Čistecké lahůdkové. Dalšími odrůdami, jež pojmenoval po svém rodišti, je Čistecká banánová hruška či Čistecká velkoplodá švestka. Jeho pokusný sad byl největším v republice založeným ve vysoké poloze. František Herles zemřel 24. 10. 1938 v Praze. Přesně měsíc poté obsadili jeho čisteckou vilu Němci. Při vytyčování sudetského území byl na silnici do Zdeslavi nad nádražím hraniční přechod, ve vile byla zřízena úřadovna pro německé četníky a celníky. Po 2. světové válce celý majetek znárodnil stát a začalo na něm hospodařit JZD, což pro čistecký ovocnářský unikát znamenalo postupnou zkázu. Zemědělci stromky vytrhali, sad zrušili a rozšířili na jeho pozemky svá pole. Negativním zásahům se nevyhnula ani samotná vila. Největší ránu dostala výměnou oken a přestavbou na byty. Po revoluci byl majetek vrácen rodině Herlesových, která vilu využívá jako chalupu.