Poznávání - nalezeno 34 památek

V roce 1805 byly vykáceny a vyklučeny bučiny v rozsahu asi 600 ha a na těchto pasekách byly založeny dvory Nový Dům, Maxov a Amálie. Dvůr Amálie byl založen roku 1830 (tento letopočet byl i na původní korouhvičce na střeše jedné z budov, korouhvička byla před pár lety nahrazena novou)  a nazván podle manželky Karla Egona II. z Fürstenberka Amalie Kristiny Bádenské. Poté zde byl postaven lihovar a ovčín. V roce 1951 byla u dvoru dokončena stavba několika bytových jednotek pro zaměstnance v zemědělství a v lese.

V roce 1824 se zrodila první koněspřežná železnice na evropském kontinentu, která vedla z Českých Budějovic do Lince. Jedním z největších obdivovatelů tohoto díla geniálních stavitelů Gerstnerů byl i tehdejší inspektor fürstenberského panství na Křivoklátě František Nittinger. Přesvědčil majitele panství knížete Karla Egona II. o tom, že vybudování obdobné dráhy na Křivoklátsku by přineslo rozvíjejícímu se průmyslu značný užitek. Sám se ujal vyjednávání s vlivnými osobnostmi politického a vědeckého života, jehož výsledkem bylo ustavení spolku pro postavení železnice. V dubnu 1826 podal spolek dvorní kanceláři ve Vídni žádost o udělení privilegia pro stavbu dráhy. Byla navržena trasa od Bruské brány v Praze přes Lány do údolí potoka Klíčavy, podél něho do Zbečna, dále po břehu řeky Berounky přes Roztoky, Nezabudice do Skryj a přes Zvíkovec až do Plzně. Při zaměřování trati zde působil slavný geolog Joachim Barrande, s nímž se Nittinger seznámil u francouzského dvora. Barrande při svých pracích přišel u Skryj a Týřovic na ojedinělá naleziště zbytků primordiální ústrojné fauny, hlavně zkamenělých trilobitů, která jsou dnes známá v celém světě. Císař povolil stavbu železnice patentem z 30. 7. 1827. Dráha, jež byla řešena jako koněspřežná, byla stavěna s použitím litinových kolejnic upevněných na kamenných a dřevěných podložkách. Její budování postupovalo jen zvolna. Dne 21. 3. 1830 byl dán do provozu první úsek v délce 25 km vedený z Prahy do nádraží Výhybka u Rozdělova. Na dalším úseku z Výhybky k Lánům v délce 26,6 km byla doprava zahájena 25. 10. 1830. Teprve 11. 4. 1833 byl otevřen třetí úsek v délce 5,2 km z Lán do lesní oblasti Píně u Brejlu a roku 1836 uzavřena stavba nedokončené dráhy v údolí Klíčavy zbudováním posledního úseku 4,7 km dlouhého. Celá trať tak měřila asi 62 km. Dráha byla tehdy nazývána Lánskou železnicí. V roce 1834, kdy se vyskytly nenadálé překážky v terénu, rozhodla se finančně vyčerpaná akciová společnost k rozpuštění. Ještě před likvidací nabídla celou dokončenou část železnice k odprodeji nejsilnějšímu spolupodnikateli Karlu Egonu II. z Fürstenberka. Ten ji po krátkém váhání nakonec koupil a převzal do majetku a správy. Dráha byla doplněna pobočkou do buštěhradských kamenouhelných dolů a během svého dalšího provozu dopravovala především uhlí a dříví z Kladenska a Křivoklátska do Prahy. Později byl přepravovaný artikl rozšířen ještě o stavební kámen, vápno, mouku, potraviny ap. Provoz byl ale pro podnikatele nákladný a obtížný. Při koňském pohonu byl odvislý do značné míry na počasí. V těch letech si už všude razila cestu do technického světa lokomotiva. Kníže Fürstenberk proto žádal císaře o povolení přestavby železnice na dráhu s parním pohonem. Smělé plány skončily Fürstenberkovou smrtí v roce 1854. A jaký byl další osud železnice? Dne 21. 10. 1855 ji odkoupila Buštěhradská železniční společnost za 380 000 zlatých a připojila ji k budované Buštěhradské parní železnici. Na úseku Lány - Píně jezdila potom ještě nějaký čas koňská dráha jako přípojka na hlavní trať buštěhradské železnice do té doby, než byla posléze jako nerentabilní zrušena.

Vojenský bunkr vybudovaný ČSLA k výcviku pozemních jednotek

Obloukový ocelový most přes řeku Berounku

Postaven v letech 1918-1919 (kolaudační rozhodnutí – 30. srpna 1919) mlynářem Václavem Čechem ze Šlovic. Jednalo se o první elektrický válcový mlýn v Československu. Současně se stavbou mlýna vybudoval Václav Čech pro pohon mlýna vedení vysokého napětí ze své elektrárny v Šlovicích. Budovu mlýna projektoval architekt Ing. Otakar Vašírovský z Rakovníka. K úpravě budovy do dnešní podoby došlo v roce 1939 současně se stavbou Čechovy vily v sousedství mlýna. Na západním průčelí mlýna se původně nacházel text: VÁLCOVÝ MLÝN // JOSEFA ČECHA. Při opravě fasády v roce 2009 upraven text na: „PRVNÍ // ELEKTRICKÝ VÁLCOVÝ MLÝN // 1918 VÁCLAVA ČECHA // 1930 SYNA JOSEFA“. V průčelí mlýna směrem do dvora umístěna pamětní deska. Na pamětní desce text: JOSEF ČECH, MLYNÁŘ // V SLABCÍCH // ZASLOUŽIL SE VE VÁLCE 1939-1945 // O OBŽIVU OBYVATELSTVA. // NÁRODNÍ VÝBOR V SLABCÍCH // 28. X. 1945 //.