Poznávání - nalezeno 13 památek

V okolí Čisté byla díky potoku Javornice v minulosti postavena spousta mlýnů. Převážná většina z nich však již byla přestavěna a změnila svoji podobu, dnes už je tedy k velké škodě nemůžeme označovat za zajímavé stavby lidové architektury. Jednou z mála výjimek je mlýn u rybníka Boubrlák, který si dosud zachoval někdejší výraz. Václav Korb označuje ve svém soupisu památek tento mlýn jako Rumlův, Pátkův či Boubrlův. O mlýně píše Jaroslav Janata v publikaci Údolí Javornice z roku 1982 toto: po výtoku z Křečkovského rybníka opouští Javornice současně i les a své lůžko si vyhloubila na své další cestě poli a loukami směrem ke Zdeslavi, kde naplňuje druhý velký Hořejší či Karlův rybník s bývalým mlýnem téhož jména. Na některých mapách je uváděn též jako Hamplův či Rumplův. Podle zdeslavské kroniky byl tu roku 1792 mlynářem Fritsch Christoph, od roku 1834 Müller, roku 1880 Josef Pátek. Od roku 1913 pak Boubrle, a proto se nyní všeobecně říká Boubrlův. Je to první rybník ze tří zdeslavských rybníků v čistecké rekreační oblasti, které zaujímají dohromady 16 hektarů plochy. O Hořejším mlýně, u něhož stála také pila, se dozvídáme, že mlynář měl z příkazu vrchnosti za povinnost rozřezat 60 klád a semlít 20 centů obilí zdarma místo roboty. Boubrlův rybník zabíhá až k lesu, kde je zařízen trvalý kempink. 

O historii objektu dosud nebylo nic vypátráno.

Publikace 100 technických a industriálních staveb ve Středočeském kraji (2008) uvádí sušárnu chmele v čp. 55 jako jednu z největších chmelových sušáren v ČR. Postavena v roce 1897 Emanuelem Patrákem. V roce 1920 uváděna v majetku J. Vrábíka, který provedl stavební úpravy objektů se zajímavou hodinovou věží a provoz vybavil moderní technologií; součástí byly i sklady. Areál byl v provozu až do roku 1975, v současnosti je v majetku družstva Agrochmel. V letech 1944-1945 ukryta ve věži nad hodinami obecní kronika. V roce 1951 se čp. 55 stává ústředním, „kde se soustřeďuje veškeren život JZD v Kněževsi.“ do areálu kdysi vedla krásná brána s rovným překladem a secesním štukovým dekorem postavená roku 1920 (plán k její stavbě uložen na úřadě městyse), zbourána byla někdy za éry JZD. Stejně jako přízemní výměnek vlevo při vjezdu.

Původně se jmenoval Luční mlýn, německy Wiesen Mühle. Slovo bylo časem zaměněno za Weise – bílý. K jeho vzniku a historii dosud nebylo nic dalšího vypátráno.

13. 11. 1885 se ve mlýně narodil malíř Václav Rabas. Jeho otec Josef (+1843) se do Pečárkovského mlýna přiženil v roce 1869, syna Václava měl se svou druhou ženou Františkou, rozenou Fussovou. Pečárkovský (Počárkovský) mlýn zmíněn už v roce 1581. V roce 1707 znovu postaven, v té době zmiňován také jako Ochsenmühle (Volský mlýn – mlecí mechanismus poháněl volský potah). Ve mlýně se mlelo ještě za druhé světové války.