Poznávání - nalezeno 8 památek

Vodárna pochází pravděpodobně z 20. let 20. století.

Dva rezervoáry na pitnou vodu vybudované v roce 1906 za starosty Franze Fassla firmou Hermann Stark v Ústí nad Labem. Větší, výše položený rezervoár pojme 2000 litrů vody, menší, níže položený, 500 litrů. Stavba rezervoárů byla součástí stavby nového vodovodu pro město Jesenice v nákladu 100 000 korun. Z 2 km vzdálených pramenů přivádělo vodu do města litinové potrubí, v městě samém bylo vybudováno 16 hydrantů a do všech domů byla voda dodávána pomocí domovních potrubí. Vodovod slavnostně posvěcen 19. 8. 1906, v provozu dodnes.

Vaření piva v Krušovicích doloženo k roku 1581. Velkého zvelebení se dostalo pivovaru za Arnošta Josefa Valdštejna po roce 1686. Postavil r. 1688 novou sladovnu, sýpky, stáje a stodoly, obnovil mlýny na mletí obilí a sladu. V pozdějších letech postavil spilku atd. V roce 1845 přestavba sladovny, v roce 1869 další přestavba sladovny, sušáren, varny a chladíren atd. V roce 1897 stavba nové lednice a spilky.

Sklepy byly pivovarem využívány ke zrání piva a plnění piva do sudů.

Z 15. století. Při archeologickém výzkumu v letech 1958-59 odhaleny 4 destilační dvouplášťové pece, kde byl tzv. suchou destilací (bez přímého kontaktu s ohněm) vyráběn dehet, a přilehlá 4 rafinační ohniště, kde se výrobní proces dokončoval převařováním za účelem čištění. Technologický princip tohoto výrobního procesu připomíná poněkud známější výrobu dřevěného uhlí. Obě lesní řemesla využívala převážně dřevo s vysokým obsahem smoly (borovice, jedle). Tato dehtářská dílna zde pracovala nejméně dvacet let, neboť na zbytcích pecí jsou patrné četné stopy přestaveb na zanesených dnech. Z výzkumu pochází převážně nálezy keramických misek na odchytávání vytékajícího dehtu, zásobnic na jeho čištění, zlomků hliněných kopulí pecí a několika málo předmětů potřebných k běžnému životu dehtářů, kteří zde sídlili nějakým lehkým sezonním archeologicky nezachytitelným způsobem. Pozůstatky prozkoumaných pecí jsou dodnes patrné na břehu potůčku. V jeho okolí bylo směrem po proudu objeveno ještě několik dalších starších objektů datovaných do průběhu vrcholného středověku, jako např. Železářská středověká huť a stopy lehčích chat, či přístřešků. Využití dehtu a smoly bylo ve středověku široké, především však k impregnaci beček a sudů, tkanin, lan či rybářských sítí, ale i kůží, řemenů a obuvi. Přidáním tuku pak vznikla kolomaz, tolik potřebné mazadlo na vozy apod. (Z: Po stopách zaniklých sídel – katalog k výstavě středověkých nemovitých archeologických památek Rakovnicka, 2008).