Sýkořice - Vůznice
Evropsky významná lokalita soustavy NATURA 2000
Zachovalá společenstva dubohabřin, suťových lesů i teplomilných doubrav, údolních luhů, štěrbinové vegetace skal, pohyblivých sutí i dalších biotopů. Zalesněné údolí potoka a jeho přítoků, na potoce je vytvořena soustava rybníků, v nivě potoka se nacházejí obhospodařované louky.
V území jednoznačně převládají zachovalé dubohabřiny. Druhým nejčastějším biotopem jsou jak reprezentativní, tak zachovalé suťové lesy na prudkých svazích údolí Vůznice a zčásti i jejích přítoků. Na místech s vyšší vlhkostí se objevují květnaté bučiny, naopak na teplejších se sporadicky vyskytují středoevropské bazifilní teplomilné doubravy, např. j. orientované, horní části svahů údolí Pinvičky. Fragmentace zachovalých biotopů zakládáním stanovištně nevhodných kultur lesních dřevin je minimální, většinou jde o porosty do výměry několika hektarů. Území je protkáno luhy zachovalými i reprezentativními, ale v samotném údolí Vůznice fragmentovanými díky sádkám.
Potok Vůznice patří mezi pstruhové vody. V údolí potoka se rozkládají vlhké květnaté louky.
Teplomilné doubravy na vrcholech a jižních stráních, přecházející do dubohabřin. Vlhké, jen částečně zastíněné louky v nivě potoka, v loukách se vyskytují četné tůně, důležité pro vývoj kuňky žlutobřoché. Ve vlastním údolí Vůznice a jejích přítoků (Benešův luh, Pinvička) se nalézají lužní lesy, které náležejí vedle mokřadů a luk k nejohroženějším rostlinným společenstvům, ustupující v důsledku lidské činnosti. Vyskytují se zde v těchto 3 subasociacích: Stellario-Alnetum glutinosae crepidetosum, S.- A. g. chrysosplenietosum alternifolii a S.-A. g. lunarietosum s měsíčnicí vytrvalou (Lunaria rediviva). Rovněž zde bylo v r. 2003 zjištěno přibližně 5070 jedinců bledule jarní (Leucojum vernum), dále česnek podivný (Allium paradoxum), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), která je vzácně ve stř. Čechách – jen Křivoklátsko a Karlštejnsko. V otevřených částech se objevují vlhké pcháčové louky a vlhká tužebníková lada.
Na nivu Vůznice navazují velmi zachovalé suťové lesy Aceri- Carpinetum aegopodietosum, A.-C. festucetosum altissimae, A.- C. abietetosum a přechody k A.-C. aconitetosum vulpariae. Rovněž tu jsou jedinečné roklinové lesy nižších poloh Lunario- Aceretum lunarietosum i typické roklinové lesy Arunco- Aceretum abietetosum s udatnou lesní (Aruncus vulgaris). Na skalnatých hranách nad údolím pak nalézáme Viscario- Qercetum spolu se štěrbinovou vegetací silikátových skal a drolin a pohyblivými sutěmi silikátových hornin. Zbytek území pokrývají černýšové dubohabřiny Melampyro nemorosi- Carpinetum, místy s lýkovcem jedovatým (Daphne mezereum), květnaté bučiny a řídce suché acidofilní doubravy. Hodnota území spočívá především v pestrosti zachovalých společenstev. Významná lokalita výskytu roháče velkého a kuňky žlutobřiché v regionu.
V území jednoznačně převládají zachovalé dubohabřiny. Druhým nejčastějším biotopem jsou jak reprezentativní, tak zachovalé suťové lesy na prudkých svazích údolí Vůznice a zčásti i jejích přítoků. Na místech s vyšší vlhkostí se objevují květnaté bučiny, naopak na teplejších se sporadicky vyskytují středoevropské bazifilní teplomilné doubravy, např. j. orientované, horní části svahů údolí Pinvičky. Fragmentace zachovalých biotopů zakládáním stanovištně nevhodných kultur lesních dřevin je minimální, většinou jde o porosty do výměry několika hektarů. Území je protkáno luhy zachovalými i reprezentativními, ale v samotném údolí Vůznice fragmentovanými díky sádkám.
Potok Vůznice patří mezi pstruhové vody. V údolí potoka se rozkládají vlhké květnaté louky.
Teplomilné doubravy na vrcholech a jižních stráních, přecházející do dubohabřin. Vlhké, jen částečně zastíněné louky v nivě potoka, v loukách se vyskytují četné tůně, důležité pro vývoj kuňky žlutobřoché. Ve vlastním údolí Vůznice a jejích přítoků (Benešův luh, Pinvička) se nalézají lužní lesy, které náležejí vedle mokřadů a luk k nejohroženějším rostlinným společenstvům, ustupující v důsledku lidské činnosti. Vyskytují se zde v těchto 3 subasociacích: Stellario-Alnetum glutinosae crepidetosum, S.- A. g. chrysosplenietosum alternifolii a S.-A. g. lunarietosum s měsíčnicí vytrvalou (Lunaria rediviva). Rovněž zde bylo v r. 2003 zjištěno přibližně 5070 jedinců bledule jarní (Leucojum vernum), dále česnek podivný (Allium paradoxum), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), která je vzácně ve stř. Čechách – jen Křivoklátsko a Karlštejnsko. V otevřených částech se objevují vlhké pcháčové louky a vlhká tužebníková lada.
Na nivu Vůznice navazují velmi zachovalé suťové lesy Aceri- Carpinetum aegopodietosum, A.-C. festucetosum altissimae, A.- C. abietetosum a přechody k A.-C. aconitetosum vulpariae. Rovněž tu jsou jedinečné roklinové lesy nižších poloh Lunario- Aceretum lunarietosum i typické roklinové lesy Arunco- Aceretum abietetosum s udatnou lesní (Aruncus vulgaris). Na skalnatých hranách nad údolím pak nalézáme Viscario- Qercetum spolu se štěrbinovou vegetací silikátových skal a drolin a pohyblivými sutěmi silikátových hornin. Zbytek území pokrývají černýšové dubohabřiny Melampyro nemorosi- Carpinetum, místy s lýkovcem jedovatým (Daphne mezereum), květnaté bučiny a řídce suché acidofilní doubravy. Hodnota území spočívá především v pestrosti zachovalých společenstev. Významná lokalita výskytu roháče velkého a kuňky žlutobřiché v regionu.
Přidej videoSouvisející videa
K této památce nemáme žádné související video. Budeme rádi, když sem přidáte svoje.
Přidej fotografiiSouvisející fotografie
K této památce nemáme žádnou související fotografii. Budeme rádi, když ji sem přidáte.
