Na mapě I. vojenského mapování (1764-1768 a 1780-1783) není park zobrazen, na mapě II. vojenského mapování (1836-1852) ano (označen jako „park“). Schaller (Topographie des königreichs Böhmen, Erster Theil, 1785) zmiňuje v místě „dobře založenou oboru a bažantnici (Thier- und Phasangarten). J. Michel (Das Königreich Böhmen: Ein historisch-statistisch-topographisches Handbuch, 1832) uvádí v Kolešovicích „velmi krásný a velký zámek, na který navazuje okrasná a kuchyňská zahrada, pak velká bažantnice a sad.“ Sommer (Das Königreich Böhmen, 1845) uvádí v Kolešovicích „velkou ovocnou a uměleckou (Kunst) zahradu“ a Jan Renner (Průvodce Křivoklátskem a Rakovnickem, 1908) „na mírném návrší stojí zámek hrabat Wallisů, obemknutý krásným parkem.“
Založen v místech bývalého potočního koryta (přeloženého jižněji na nynější místo) a rybníka sekyra pod kostelem sv. Bartoloměje. Do dnešní podoby se rozvíjel od 70. let 19. století. V parku pod kostelem sv. Bartoloměje dva památné jinany dvoulaločné.
Založen počátkem 18. století současně se zámkem. Zpráva z roku 1735 uvádí u zámku „zahradu kořennou zpustlou, zdí hrazenou a kamennými statuemi osazenou, a obšírnou štěpnici.“ podobu krajinářského parku získal před rokem 1858 (1847-1866 zámek v majetku Hugona z Nostic). Část původní ohradní kamenné zdi zachovány na východní straně parku (od hostince Reforma k čp. 20). Zpráva z roku 1945 uvádí: „Park… má dosud zachován charakter z první polovice 19. století co do dispozice a částečně i co do porostu.“ V té době snahy o zábor části parku na stavební parcely. V roce 1984 uvádí Karel Hieke (České zámecké parky a jejich dřeviny) v parku 9 druhů jehličnanů a 46 druhů listnatých stromů. Po roce 1945 park zpustl, koncem 70. let 20. století zahájena jeho obnova, v posledních letech nákladně revitalizován. V parku se původně nacházelo několik romantických staveb – barokní salla terrena, švýcarská hájovna a blíže neurčená drobná stavba čtvercového půdorysu v severní části parku, z nich dochována pouze salla terrena.