Křivoklátsko - Ptačí oblast

Přírodní hodnoty ptačí oblasti Křivoklátsko
Ptačí oblast Křivoklátsko se nachází ve středních Čechách, asi 40 km jihozápadně od Prahy. Oblast má charakter vrchoviny s nejvyšším vrcholem 616 m n. m. a napříč ji protíná v hlubokém údolí řeka Berounka. Povrch Křivoklátska je velmi členitý, především díky četným skalním výchozům a úzkým a zahloubeným údolím potoků. Na těchto místech se potom zřetelně projevuje teplotní inverze – vrcholy jsou zde suché a teplé, zatímco nižší polohy v uzavřených údolích jsou chladné a vlhké. Území je z velké části pokryto lesy, od bučin, přes dubohabřiny až po teplomilné rozvolněné doubravy na exponovaných stanovištích, kde v extrémních podmínkách mohu přecházet v lesostepi a skalní stepi. Na svazích a v hlubokých údolích jsou to potom zachovalé lesy suťové. Lesy mají přirozený charakter práve na extrémních a obtížně dostupných stanovištích, ve velké části území jsou lesy hospodářsky ovlivněné. Místy se zde vyskytují staré sady, hojnější jsou teplé svahy zarostlé křovinami. V nivách některých potoků zůstaly zachovány zbytky květnatých luk.
Druhy, pro které je oblast vyhlášena:

Výběr ptačích oblastí se řídí několika kritérii. Ta na Křivoklátsku splňuje 8 druhů ptáků: včelojed lesní, výr velký, kulíšek nejmenší, žluna šedá, strakapoud prostřední, ledňáček říční, lejsek bělokrký a lejsek malý.

Dalšími evropsky významnými druhy žijícími v ptačí oblasti Křivoklátsko jsou: čáp černý, luňák červený, moták pochop, chřástal polní, sýc rousný, datel černý, skřivan lesní, pěnice vlašská, ťuhýk obecný.

Včelojed lesní – tažný dravec, živící se především kuklami vos, případně drobnými obratlovci. Přesto je z neznalosti zaměňován za káni a nelegálně střílen. Dává přednost krajině, kde jsou v mozaice lesy a otevřené plochy.

Výr velký – naše největší sova, hnízdící především na skalách nad údolím řeky Berounky. Jeho prostředí se příliš nezměnilo, ohrožení spočívá hlavně ve vyrušování a záměrném vybírání a ničení hnízd.

Kulíšek nejmenší – náš nejmenší druh sovy, jen o něco větší než vrabec. Hnízdí především v horských a podhorských jehličnatých a smíšených lesích, ale také v rozsáhlých lesích nižších poloh. Ke hnízdění často obsazuje dutinu po šplhavcích.

Žluna šedá – lesní druh z řádu šplhavců. Vyhledává starší listnaté a smíšené lesy, případně parky a zahrady, kde hnízdí v dutině vytesané do kmene narušeného nebo usychajícího stromu. Potravu žluny šedé i její hojnější příbuzné žluny zelené tvoří především mravenci (včetně larev a kukel), ale také jiné druhy hmyzu. Také žluna je ohrožena ubýváním porostů vhodných pro hnízdění, především náhradou starých rozvolněných listnatých lesů mladými jehličnatými porosty a nedostatkem starých stromů.

Strakapoud prostřední – další z druhů starých listnatých a smíšených lesů, který je ohrožen jejich úbytkem. Jako většina šplhavců si na hnízdo hloubí dutinu do narušeného kmene a živí se především hmyzem, žijícím ve dřevě.

Ledňáček říční – zástupce řádu srostloprstých, nápadný především svým zářivě modrým zbarvením. Ve vyšších hlinitých březích potoků a řek si vyhrabává hnízdní noru, až 70 cm dlouhou. Ve vodě pak loví svoji potravu – drobné rybky, pulce, korýše a hmyz.

Lejsek bělokrký – drobný pěvec, obývající starší listnaté, případně smíšené lesy. Živí se hmyzem, který chytá za letu nebo sbírá na větvích a listech. Svoje hnízdo umisťuje do dutin, často také obsazuje vyvěšované budky. Ohrožení pro lejska představuje, podobně jako pro jiné dutinové druhy, ubývání hnízdních příležitostí, tj. odstraňování starých doupných stromů z porostů. Lejsek bělokrký je tažný, zimuje v tropické Africe.

Lejsek malý – drobný pěvec, který osidluje staré bukové lesy, ve kterých si pro hnízdění vybírá dutiny a polodutiny. Potravu – drobné bezobratlé – sbírá v korunách stromů. Na zimu odlétá do jihovýchodní Asie.
Opatření uplatňovaná v ochraně ptáků

Z druhů ptáků, pro které je vyhlašována ptačí oblast Křivoklátsko, je 5 druhů bezprostředně spojeno s lesy, především s lesními porosty s přirozenou druhovou a věkovou strukturou. Opatření pro tyto druhy (strakapoud prostřední, žluna šedá, kulíšek nejmenší, lejsek bělokrký, lejsek malý) spočívají tedy v zachování vhodných podmínek v lesích:
- při obnově lesů podporovat původní druhy dřevin a využívat přírodě blízké způsoby lesního hospodářství
- v lesích dále ponechávat staré stromy s dutinami, které poskytují více hnízdních možností a potravy
- prodloužit obnovní dobu porostů – tím je podpořena možnost přirozeného zalesnění
- omezovat vysoké stavy spárkaté zvěře, které brání přirozené obnově lesa

Opatření pro včelojeda, výra a ledňáčka
Včelojed lesní
- v období hnízdění neprovádět těžbu dřeva ve vzdálenosti do 200 m od obsazeného hnízda
- v porostech ponechávat stromy vhodné pro založení hnízda

Výr velký
- sledování jednotlivých hnízd a snaha zabránit jejich rušení a ničení

Ledňáček říční
- ponechávat přirozený charakter vodních toků v lokalitách, kde ledňáček hnízdí
- čerstvě obnažené hliněné stěny na březích vod nezpevňovat ani nezavážet