Ruda - Údolí Klíčavy
Přírodní rezervace
Geologicky je území tvořeno proterozoickými břidlicemi, které jsou v nivě potoka překryté holocénními splachovými a potočními uloženinami, převážně hlinitými až písčitohlinitými, místy organickými hlínami. Půdy v nivě jsou ovlivněny vysokou hladinou spodní vody. Předmětem ochrany území je komplex druhově velmi bohatých vlhkých luk v nivě potoka místy s navazujícími suchými trávníky na přilehlých svazích a dochovalé lesy s kruštíkem modronachovým (Epipactis purpurata). Z chráněných druhů v území rostou např. hořeček ladní pobaltský (Gentianella campestris subsp. baltica), všivec bahenní (Pedicularis palustris), zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare), kosatec sibiřský (Iris sibirica), vstavač kukačka (Orchis morio), vstavač osmahlý (Orchis ustulata), bledule jarní (Leucojum vernum), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), tolije bahenní (Parnassia palustris), úpolín nejvyšší (Trollius altissimus) a ostřice Davallova (Carex davalliana). V Klíčavě žijí také chráněné druhy živočichů - mihule potoční (Lampetra planeri), vranka obecná (Cottus gobio) a velevrub tupý (Unio crassus). Z dalších vzácných živočichů se v Údolí Klíčavy vyskytují např. zmije obecná (Vipera berus), ještěrka živorodá (Lacerta vivipara), slepýš křehký (Anguis fragilis), ropucha obecná (Bufo bufo), užovka obojková (Natrix natrix). Můžeme zde zahlédnout také ledňáčka říčního (Alcedo atthis), strakapouda prostředního (Dendrocopos medius) nebo včelojeda lesního (Pernis apivorus). Území zřejmě začalo být intenzivněji využíváno v období tzv. „fürstenbergské kolonizace“ v poslední čtvrtině 18. století. (Fürstenbergové získali toto území v roce 1731 a vlastnili jej téměř dvě století, až do roku 1929, kdy jej prodali ČS. státu.). Podle mapy stabilního katastru z roku 1841 bylo v území podstatně méně lesů, naopak prakticky celá niva potoka byla využívána jako louka. Svažitější pozemky sloužily jako pastviny. V těsném sousedství rezervace fungovaly v 19. století dvě pily - horní (Obere Brettsäge pod Pilským, též Zástřelským rybníkem) v místě dnešní Pilské hájovny a spodní (Untere Brettsäge, též Brejlská) za Klíčavou u cesty směrem k Amálii. Z této pily se nedochovalo nic než náhon. Územím vedla také koňespřežka, která končila u Brejlské pily. Byla v provozu v letech 1831-1873 a dopravovala zejména palivové a stavební dříví do Prahy. Dodnes je v terénu patrný zbytek nakládací rampy a tělesa trati. Louky v území byly zřejmě v minulosti obhospodařovány jako jednosečné či dvousečné, v obou případech s dopásáním. Kosilo se a sušilo výhradně ručně, seno se sváželo povozy. Tento způsob obhospodařování lze charakterizovat jako jednoznačně pozitivní, díky němu se zachovala cenná luční společenstva. Éra socialistického zemědělství pro luční společenstva již tak příznivá nebyla, neboť odvedla dobytek do stájí daleko od rezervace a malé vlhké louky byly pro mechanizaci neefektivní. Louky postupně degradovaly a zčásti zarostly olšinami. V osmdesátých letech a začátkem devadesátých let byly alespoň občas sklízeny již jen fragmenty původních luk. Pravidelně se část původních luk začala obhospodařovat až v roce 1996. V roce 2005 bylo území PR Údolí Klíčavy zařazeno v rámci celoevropské soustavy NATURA 2000 do národního seznamu evropsky významných lokalit, jako součást lokality Lánská obora. Jedná se o významnou lokalitu výskytu velevruba tupého (Unio crassus) a mihule potoční (Lampetra planeri) v regionu.
Přidej videoSouvisející videa
K této památce nemáme žádné související video. Budeme rádi, když sem přidáte svoje.
Přidej fotografiiSouvisející fotografie
K této památce nemáme žádnou související fotografii. Budeme rádi, když ji sem přidáte.
