Poznávání - nalezeno 13 památek

Čertův se obřímu kameni v lese u Krt říká kvůli dvěma zřetelným prohlubním ve tvaru podkovy - jsou to prý otisky kopyt vzteklého čerta. Podle pověsti je čert do kamene vydupal poté, co prohrál sázku s chytrým krtským chalupníkem.

Věnován roku 1823 knížetem Karlem Egonem II. z Fürstenbergu jeho ženě Amálii, princezně Bádenské. Viz nápis na desce v průčelí altánu. Podrobněji k tomu Janoušek – Hředské pověsti a upomínky, str. 23-24. Ke vzniku objektu uvádí: „V době té (začátek 20. let 19. století) stalo se, že v tato místa přišel z Krušovic kníže Egon z Fürstenbergu. Rozhled z této výšiny uchvátil knížete tak mocně, že hned na místě poručil jej doprovázejícímu řediteli panství, výšiny této získati a na ní rozhlednu postaviti. – kníže pak výšinu tu kázal vhodně urovnati, stromy posázeti a na ni vzhůru závitkovitě stoupající chodník zříditi. – na temeně jejím pak postaven kamenný altánek.“ Před několika lety byl altánek díky iniciativě Josefa Fencla z Krušovic opraven. O altánu píše spisovatel František Markup ve svém románu Hořká réva.

Nikdy nechoďte do křivoklátských lesů v lichém počtu, je-li vám život milý! Pán Dyma, strážný duch křivoklátských lesů to nemá rád. Lidem v sudém počtu neublíží, ty, kdo jsou v lichém, roztrhá. Nejčastěji se Pán Dyma objevuje po bouřce, když se paří lesy.

Pověst o něm praví, že když babky chodily s nůšemi chrastí, na kameni odpočívaly. Aby si Babinský ukrátil chvíli, na kámen rozsypal cvočky a babky si na ně i s nákladem sedly. Za velkého naříkání pak pokračovaly domů. Babinský za huronského smíchu vystoupil z lesního úkrytu a babky odměnil drobnými mincemi.

Podle pověsti měl tento kámen posloužit čertu ke zboření chrámu sv. Petra v Římě. Jeho úmysl překazilo ranní kohoutí zakokrhání. Prostranství kolem kamene se původně nacházelo v nižší úrovni (cca 50 cm), při rekultivaci skládky kolem kamene povrch navýšen na současnou úroveň. Kámen registrován jako významný krajinný prvek.