Poznávání - nalezeno 11 památek

Jedná se o zbytek valů a příkopy po středověké tvrzi, která byla pravděpodobně sídlem vladyků z Kozojed. První zmínka o Kozojedech souvisí právě s rodem místních vladyků a datuje se rokem 1316. Jako rodové sídlo Kozojedských je však toto sídlo označováno pouze v místních pověstech. Přímý písemný doklad o tom se nezachoval. Až dosud nebyl v prostoru Hrádku proveden žádný archeologický průzkum a většina materiálu, z něhož mohlo být získáno více poznatků, byla koncem 19. století použita zdejšími chalupníky na stavbu domků. Tvrziště bylo opevněno pozoruhodným systémem, do kterého byl začleněn i vydatný vodní pramen se zbytky pevné hráze, jež byla spojena příkopem s opevněním tvrze na východní straně. Odtud byl také k tvrzi jediný snadný přístup. Dnes je terén tvrziště značně narušen lesními pracemi. Přesto je zde ale znatelná malá elipsovitá vyvýšenina, od níž vpravo je první protáhlý nevysoký val proťatý průkopem. Následuje oblouk dalšího valu typu měsíčního srpku, ale se zaoblenými rohy. Za ním je oblouk vysokého valu, který nad prvními chalupami obce přechází v plošinu, jež se pak dost příkře svažuje k západu. Mezi tímto valem a vlastním tvrzištěm je na východě hluboký příkop. Uprostřed je jakýsi "můstek", přes nějž přijdeme mezi dvě nevysoké kruhové terénní vyvýšeniny. Před nimi se rozprostírá plocha protáhlého lichoběžníka, také se zaoblenými rohy. Rozměry tvrziště jsou asi 55 x 35 metrů. Historií kozojedské tvrze se podrobněji zabýval regionalista Václav Sábl, který své poznatky shrnul v roce 1973 do publikace Daliborovy Kozojedy a hrad Dřevíč.

Tvrz Rychvald, která stávala spolu s hospodářským dvorem na katastru obce Kozojedy, patří k těm několika středověkým objektům, o nichž se zachovalo jen nepatrné množství zpráv. Dnes po Rychvaldu zůstalo pouze nevýrazné tvrziště. V místě, kde se původně tvrz nacházela, lze poblíž staré lesní cesty vysledovat zbytky tvrziště Rychvaldu. Je obdélníkového tvaru, ohraničené torzem valů o rozměrech 54 x 49 metrů. Uvnitř tvrziště je ještě dnes možné spatřit stopy po základech stavby, byť jsou už z velké části zarostlé bujnou vegetací.

Nejstarší archeologické nálezy v této lokalitě z pozdního paleolitu, tj. 10-8 tisíc let před naším letopočtem (pazourkové úštěpové škrabadlo), rovněž nálezy z neolitu a eneolitu (5500-2500 př. n. l.) A doby halštatské (6. Století př. n. l.) a především z doby laténské (3. - 1. Století př. n. l.) - pravoúhlý valový areál, v jehož blízkosti nalezena roku 1943 plastika hlavy Kelta z místního kamene opuky. Keltský valový areál původně považován za opevněné vojenské ležení z doby krále Jiřího z Poděbrad (Velc, Sopupis památek historických a uměleckých v politickém okrese slánském, 1904), po nálezu hlavy Kelta (na nynější parcele ppč. 321/1) určil archeolog I. Borkovský původ valů v laténské době. Funkce areálu nejasná, nejprve uvažováno o kultovním místě, také možné sídlo místní elity. Areál byl součástí laténské osady s rozvinutou výrobou švartnových náramků a výrobou železa. Archeologický průzkum ukázal tuto podobu areálu: "Pravoúhlý, ohrazený lehkou dřevěnou ohradou či plotem. Tato ohrada byla později nahrazena sypaným valem (vysokým 2,5 m), lemovaným na vnější straně příkopem (šířka 6-8 m, hloubka 2 m). Takto vymezený areál měl obdélníkový půdorys o rozměrech 100x200 metrů a byl ještě rozdělen příčným valem a příkopem na dvě čtvercové poloviny. V rohu jižní poloviny byla někdy na počátku 2. století př. n. l. Vybudována dřevěná stavba - dům neobvyklého půdorysu a nadprůměrných rozměrů (147 metrů čtverečních). Po požáru byla tato budova znovu obnovena. Jiné současné objekty jižní poloviny valového areálu neposkytla, výzkum však nemohl postihnout celou její plochu. Situace v severní polovině areálu: v severovýchodním rohu zjištěna zástavba, vybudovaná o něco později než valy, ve 2. polovině 2. století - počátkem 1. století př. n. l. Tvořily ji dvě zahloubené chaty, zásobní jáma na ukládání obilí a otevřené ohniště. Ve stejné době byla známá kamenná hlava, zřejmě již rozbitá, uložena do jámy vně jihozápadního rohu areálu. Podle expertíz znalců laténského umění byla vytvořena pravděpodobně již ve třetím století př. n. l. a mohla tedy patřit již k předchozím aktivitám v ohrazeném areálu (nebo i mimo něj)".

Historie nejasná. Hradiště pravěkého původu, zřejmě sloužilo jako útočiště v čase nebezpečí.

Jan Renner (Popis, 1902) uvádí nejstarší zmínku o tvrzi k roku 1337, podle jeho domnění zanikla pravděpodobně za husitských válek. Kolem roku 1870 existovaly na tvrzišti ještě cca metr vysoké relikty zdí, v současnosti existuje tvrziště pouze jako terénní profil. Renner tvrziště popisuje jako místo s „příkopy a valy do kruhu založenými.“