Poznávání - nalezeno 15 památek

Postavena pravděpodobně počátkem 18. století. Stojí v ose původně plánovaného zámku. O případných dalších úpravách objektu nic nezjištěno. Při prodeji dvora Zhoř v roce 1922 převezeny do Slabec z okolí Zhoře kamenné sochy sv. Františka, sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána a sv. Václava. Sochy umístěny v zámeckém parku a opraveny. Zřejmě se jedná o sochy umístěné dnes v nikách salla terreny (na snímku salla terreny z roku 1913 jsou niky prázdné). Nesouhlasí pouze identifikace sochy sv. Františka. Podle viditelných atributů se pravděpodobně jedná spíše o sochu sv. Petra z Alcantary. Sochy jsou v salla terreně umístěny v tomto pořadí (od jihu) – sv. Jan Nepomucký (úplná, zachovalá), sv. Florián (úplná, zachovalá), sv. Petr z Alcantary (bezhlavé torzo), sv. Václav (bezhlavé torzo – prokazatelná identifikace podle štítu se svatováclavskou orlicí). K severnímu křídlu (při pohledu od zámku vlevo) přiléhal do roku 1930 skleník (částečně viditelný na fotografii z roku 1913, dodnes dochován zazděný vchod do skleníku), toho roku přemístěn do zelinářské zahrady. Neznámo kdy zbořen. Na vnitřní straně kupole (na straně k zámku) se nacházela malba salla terreny (pohled od zámku) neznámého stáří.

Zámek – dvoupatrová budova na půdorysu písmene „L“ a s hranolovou, na západní straně severního průčelí s trojpatrovou věží zakončenou terasou. Hlavní vstup od severu hranolovu věží. Před vstupem segmentově klenutý portik zakončený krytou terasou. Další vchody ve východní a západní straně severního průčelí a v západním průčelí (novodobý). V patře na západním průčelí balkón na kamenných volutových krakorcích. V přízemí západní strany severního průčelí slepé arkády, nad nimi na rozích skrz dvě patra toskánské pilastry.  Střecha sedlová, krytá taškami. Na jihozápadním rohu spojen zámek segmentově klenutým průchodem s objektem bývalých koníren, přízemní (ze dvora, z jižní strany patrová) budovy s fasádou členěnou slepými arkádami a toskánskými pilastry. Střecha polovalbová, krytá plechem. V západní straně objektu bývalé vězení, tzv. Volfovna. Vstup do vězení dveřmi v kamenném, obdélném ostění. Na návrší východně od zámku salla terrena – barokní, obdélná, s oválným průchozím středem, zaklenutým kupolí, s bočními stěnami otevřenými do zahrady portikem, tvořeným čtveřicemi zdvojených toskánských sloupů, nesoucích rovné kladí; střed členěn uvnitř nikami s římsami a dekorativními rámy, na stropě původně malba s pohledem na tuto stavbu. V objektu umístěny kamenné barokní sochy světců – sv. Jana Nepomuckého, Floriána, Petra z Alcantary a sv. Václava. Poslední dvě sochy bez hlav, poškozené. Bývalá administrativní budova čp. 58 severozápadně od zámku – jednoduchá, patrová, okapově orientovaná budova s polovalbovou střechou krytou taškami. Fasáda bez ozdob. Dům čp. 58 původně tvořil jižní okraj uzavřeného hospodářského dvora. Severní okraj tvoří přízemní zděná chalupa čp. 63 se zděným chlévem a stodolou. Střecha sedlová, krytá taškami. Dům zmodernizován. Nároží budov původně spojena ohradní zdí, na východní straně zeď zcela dochovaná, na západní straně jen zčásti. Budova čp. 124 a 68, tzv. Aparát, původně lihovar, později byty – patrová budova obdélného půdorysu s valbovou střechou. V průčelí, členěném lizénovými rámy, sluneční hodiny. Sýpka jihozápadně od aparátu přestavěna počátkem 50. let 20. století na kulturní dům.

Kulturní památku tvoří rozsáhlý komplex hospodářských budov tvořící areál někdejšího panského dvora s renesančním zámečkem na západní straně. Památkově cenné a chráněné jsou vedle zámecké budovy především východní křídlo hospodářského dvora, chlévy a bývalý deputátní domek.

Byla postavena podle návrhu vídeňského architekta Alberta Pia. Nad vchodem do kaple je reliéf z pálené hlíny představující svatého Huberta. Vedle něho jsou sochy svatého Maxe, jako mnicha, a svatého Egona, jako biskupa. Vnitřní prostora kaple o rozměrech 7,4 x 4 m je zaklenuta valeně, v oltářním výklenku polobání. Dominantou oltáře je obraz svatého Huberta od Emanuela Dítěte.

Barokní jednopatrová budova zámku stojí dosud v areálu hospodářského dvora. Dlouhá léta sloužila k bytovým a provozním účelům JZD, což v podstatě setřelo její původní ráz. Chátrající stavba je typickou ukázkou venkovského šlechtického sídla z druhé poloviny 18. století. Součástí kulturní památky je i špýchar se stodolou.